Stalo se to minulý týden. Měl jsem zrovna Jeep Commander, což je opravdu velké a těžké auto (5+2 místa, 2,3 tuny) na podvozku Grand Cherokee. Jaký vlastně je, se dozvíte zanedlouho v recenzi. Důležité je, že jsem v něm v rámci testování svezl i své kamarády z divadelního spolku – abych dosáhl plného obsazení.
Na dvě zadní sedadla se nacpala dvě drobnější děvčata (i tak to dost připomínalo prenatální polohu – kolena u brady), v zadní řadě vyšší slečna a dva gentlemani, vedle mě dvoumetrový kamarád. A právě o toho jde. Auta ho nijak moc nezajímají, ale když jsem přijel s velkým černým Jeepem, pravil „tak dneska máš můj respekt“. Velká auta se mu líbí. Sám jezdí starým (hodně starým) Volvem.
Když jsme se nasoukali dovnitř a vyrazili, první pozitivní komentáře směřovaly k audiosoustavě, která umí opravdu slušné basy. Což se hodí, když vezete partičku lehce ovíněných divadelníků. Úsměv vedle sedícího kamaráda se rozšiřoval s každým metrem. Podvozek Jeepu byl v plném obsazení výrazně měkčí a houpavější, než když jsem jezdil sám a přesně to se mu líbilo. Kromě pohledu přes rozměrnou hranatou kapotu.
A to je přesně ono. Když jsem se nad tím zamyslel, začlo mi docházet, že důvod ke koupi off-roadu (či velkého SUV) do města nemusí mít základ v anatomické nedostatečnosti určitých partií zákazníka. Spousta lidí si teréňák koupí proto, že od něj čekají spoustu místa uvnitř a ultrapohodlnou jízdu.
Ono se není čemu divit, vždyť zvenčí tomu všechno nasvědčuje: pérování s vysokým zdvihem, macaté vysokoprofilové pneumatiky… Bohužel, ve většině případů zůstává očekávání pohodlné jízdy nenaplněno. Většina plnokrevných off-roadů by s měkkým nastavením podvozku v terénu neobstála, takže na běžných silnicích působí spíš tvrdě. I ten zmiňovaný Jeep začal být opravdu houpavě konejšivý až po zatížení sedmi lidmi, přestože i předtím funguje lépe, než lehčí Grand Cherokee.
Přesně vím, v jakém autě by tahle cílová skupina zákazníků byla spokojená: ve staré americe. To byla houpavá, pohodlná auta. Potíž je, že to je volba pro nadšence, kteří jsou schopní a ochotní se starat o starší auto a platit mírně vyšší spotřebu (většina těch aut opravdu není tak žravá, jak by objemy jejich osmiválců napovídaly). Také bezpečnostní standardy a výbava se s moderními auty nedají srovnat. Prostě jak jsem řekl, volba pro nadšence.
Co tedy dělat, pokud vás „sportovní“ jízdní vlastnosti nezajímají a chcete hlavně pohodlí? Především v žádném případě nezaškrtávat v příplatkové výbavě kolonku „sportovní podvozek“. Už se o tom mnohokrát psalo, ale ve většině případů tahle opce znamená jediné: snížení jízdního komfortu, nikoli vylepšení sportovních jízdních vlastností. Za druhé – vyhněte se velkým kolům. Osmnácti a vícepalcová kola ssebou nesou nízkoprofilové pneumatiky, které prostě nejsou dost poddajné, aby odfiltrovaly nerovnosti z asfaltu. Totéž platí o dojezdových pneumatikách s tužšími bočnicemi.
Potíž je v tom, že dnešní auta jsou designovaná tak, aby nejlépe vypadala s nízkým podvozkem a co největšími koly. A pokud tam dáte podvozek vysoký a kola malá, estetický dojem z vozu nezřídka propadne o několik pater. To je ta chvíle, kdy dojde na lámání chleba. Chcete opravdu jen pohodlí, nebo jde také o design? Co si budeme nalhávat, jen málokdo by chtěl jezdit v něčem, co by se mu nelíbilo.
Řešení? Obávám se, že nemohu sloužit. Když vynecháme mnohamilionové limuzíny, orpavdu pohodlné auto dneska téměř nenajdete. Kdo za to může? Kreativci, kteří se rozhodli, že co nemá nálepku „sportovní“, není cool. A lidi, kteří jim to baští.
Třeba se to časem změní. Ale do té doby mají všichni příznivci plavného pohupování docela smůlu. A off-roady jim nepomůžou.
Honza Koubek www.autoweb.cz
