Jeep sraz a Rozlučka se sezónou 2004.
Celá akce byla již od počátku pojata, jako sraz Jeep-ů a při této příležitosti také jako poslední leštěnkářské poježděníčko této sezóny. Prostě takový sranda match (soutěž). Že se z toho nakonec vyklube úplně normální závod (až na skutečnost, že se jede bez rozdílu kategorie i kubatury), si určitě nepomyslel vůbec nikdo. Ten kdo jel na tuto akci s letákem v ruce, se jen nestačil divit (spousta deklarovaného byla jen zbožným přáním všech zúčastněných, včetně pořadatelů). A už vůbec si nedokážu představit „laika začátečníka“, který by si chtěl na takovéto akci vyzkoušet možnosti svého vozidla a sebe sama.
Samotný příjezd na závodiště byl dostatečně offroad-adrenalinový, díky neskutečně bahnitému podkladu. Celá lokalita závodního placu je orientovaná na samém úpatí jinak zalesněných kopců a proto bylo po celotýdenním dešti celé závodiště dostatečně podmáčeno. Obtížnost jednotlivých disciplin byla rozdělena, celkem logicky, podle vzdálenosti od depa a tedy také směrem vzhůru do kopce. Již deset minut před desátou bylo závodiště dostatečně obleženo offroad-u chtivými zmrzlíky (zima kolem nuly a nepříjemný vítr).
Nic se však nedělo až do okamžiku, kdy někdo přiběhl do „základního tábora“ (místo s registrací a občerstvením) s ohláškou „už je tam převrácenej na boku!“. To bylo asi v 10.15 hod. No a tak se všichni, co čekali v základním táboře na rozpravu, přemístili do prostoru ježdění. Byl to takový davově impulsní povel k započetí akce. .
Trial č.1 úplně dole u depa. Jeho „jednoduchost“ nebyla až tak zcela jasná. Nejen že se tam jedna z prvních posádek převrátila na bok přímo do celkem hluboké a studené louže, ale ani ostatní posádky to neměly jednoduché. Ještě do jedenácté hodiny byla spodní část země promrzlá a celkem pevná. Po jedenácté začalo pršet, pak sněžit a nakonec padalo snad úplně všechno, co jen na nebi mají. Trať byla do této chvíle průjezdná (s dobrou pneumatikou) u všech disciplín. No a v tomto okamžiku začalo jezdit ve všech disciplínách nějaké to auto a tím se ztratila průjezdnost pro normální „civilní“ auta.
Vedle prvního trialu byla „esmeralda“, což je jízda dle navigace spolujezdce (řidič má neprůhledné brýle a jede dle toho, co mu napovídá spolujezdec). Hned první branka byla postavena na obyčejné terénní nerovnosti. Díky nástrahám počasí se tato, jindy záležitost pár vteřin, stala neprůjezdnou pastí několika posádek. To samé se opakovalo i u rychlostní zkoušky (normálně se tato sekce jezdí na rychlost). Start byl na úpatí kopce a následná „zpomalovací esíčka“ byla příčinou všech nesnází. Spousta posádek to vzdala po pár pokusech překonat druhou zákrutu. Jen jedna posádka stříbrného Jeep-a se (marně) snažila přes půl hodiny zdolat bahnité stoupání. V tomto případě vyhrál každý kdo vůbec dojel do cíle. Ten kdo dojel, mohl být hrdý. Tedy až na posádku Toyoty LC 80, která po bezkonkurenční jízdě celou erzetou bravurně sestřelila označení tratě včetně cílové branky.
V prostředku závodiště se jezdil „paralelní slalom“. To mohla být divácky atraktivní disciplína. Bohužel bez propagace není publikum. No, ono ani počasí nebylo publiku moc nakloněné. Kdo zůstal doma sice nic neviděl, ale také nebyl promočený a následně nemocný. Tato disciplína byla kolem 14-té hod ukončena a kdo to nestihl měl smůlu.
Trial č.2 byl na samém hrcholku obtíznosti, i kopce. Po již popsaném okamžiku prodeštění tratě se tato sekce stala velmi zábavnou disciplínou. Zábavnost nastartovala posádka černého Nissanu Patrol, která se systematicky snažila převrátit svoje vozidlo přes pravé zadní kolo a jen díky vypršení časového limitu se jí to nepovedlo. Byla vytažena jiným vozidlem a mohlo se pokračovat. Start do této sekce byl nazván „letmým“, neboť se ve startovní brance nedalo zastavit. Díky blátu se auta neřízeně řítila se zabržděnými koly přímo do díry s blátem, kam se šplouchnutím dopadla. Další část tratě byla v podobném duchu a tak se jednalo o dobrou zábavu pro všechny účastníky.
Komu toto vše nestačilo, ten se mohl vyřádit v hluboké díře plné hnusně špinavého bláta a zajistit tak sobě i svému servisu spoustu práce s čištěním vozidla.
Kolem půl čtvrté bylo ježdění neoficiálně ukončeno, protože nikde nikdo z personálu nebyl. Potom nastal nejasný okamžik konce. Osm Jeep-ek se postavilo do řady a bylo vyfoceno. Hodinu se nic nedělo. Pak někdo prohlásil, že bude vyhlášení (celkové ukončení mělo být v nedaleké hospůdce až kolem šesté- tedy z doslechu). A když už byla úplná tma, proběhlo vyhlášení v komorním prostředí pár skalních a zmrzlých offroadáků.
Večer v hospodě se sešla pouze hrstka z celkem početného startovního pole dvaceti tří posádek. Ale zábava to byla pěkná. Bylo jídlo, pití, videoprojekce a tak byla celá sezóna 2004 důstojně ukončena.
