18.9.- pondělí
Odjezd v 13.00 - z Dečína.
Slovensko- přechod 21.00.
Slovensko- 15km před UA ve 3.00 spíme v poli.
19.9.- úterý
Hranice UA 7:45.
Odbavení v 9:45.
Jedeme směr Užgorod a dál na Mukačevo až do obce Volovec. Odbočujeme za Volovcem k turistické ubytovně a dál do lesa kde marně hledáme cestu do hor a pokoušíme nechutně hustý terén. Cesty ale vždy končí v lese a tak hledáme místo na přespání. Našli jsme pěknej flek na spaní. O večeři se postaral Pepíno a uvařil Slovenské lečo s klobásou s a asi kilogramem hřibů kovářů, které našel na cestě. Byla to dobrota, že se Ruda s Pepínem o zbytek málem porvali. Misch se neprala, protože jsme ji postrašili, že jsou houby na Ukrajině radioaktivní. Pak psal Beďar a vyzvídal jak se vede, tak jsme vyměnili pár sms-ek, aby věděl o co přichází. Chtěli jsme, aby od Rendy vyzvěděl cestu z Volovce přes kopečky.
20.9.- středa
V 7.30 jsme začali vylézat z mokrých stanů Ferrino, protože u potoka bylo trochu vlhko a mohutná rosa. Přesto že bylo v noci slyšet v dálce bouřku tak ani nekáplo. Po snídani balíme tábor a jedeme směr Volovec a před krasívym sovětským viaduktem odbočujeme do leva na cestu nahoru do hor. Začíná to malým brutálkem a pak Rocky musí Puch-a tahat. Dokonce přetrháváme kurtu a nakonec musím použít i naviják, protože bahno je potvora drživá. Nacházíme jinou cestu a sjíždíme zpět dolu do Volovce. Po „asfaltce“ pokračujeme směrem na Mižgorje. Cestou poobědváme u turistické mapy na hranici regionu. Misch a Ruda otvírají tuzemský rum a začínají vesele konzumovat. Po zbytek dne jsou veselí a hrozně ukecaní. V další vesnici Klouzek kupuje medovou vodku Medoff, kterou po něm Pepíno vymáhal za kalendář s mapou, kterou koupil na poště (od této chvíle se vše přepočítává na vodku). V Mižgorje dotankujeme naftu a Klouzek si kupuje lžíci za 1.5 hřivny (6 kč a Pepíno vyžebral i luxusní naběračku za 20 Kč), aby se vůbec mohl najíst, protože lžíci mu půjčili až když už nebyl co jíst. Dále jedeme podle navigace druhou cestou do leva. Cesta vede mezi baráky, které pomalu řídnou a stoupá stále vzhůru. Její povrch se pomalu mění z kamene na bahno. Dovedla nás až na hřebeny hor a protože se blížila 18-tá hodina hledáme místo na kemp. Proto odbočujeme z cesty doprava a za problematickým místem, kde Rocky má trochu šlamastiku (kterou zdárně překonává)bivakujeme vedle pastoušky. Pepíno otvírá medovou vodku a večer u ohně vesele začíná. Teď píšu tenhle článek (Klouzek) a tři veselí opilci mi radí a poslouchají Radio Ruda Dagaga- no comment!
21.9.- čtvrtek
V půl osmé nás překvapují pronikavé sluneční paprsky a příjemný vánek. U snídaně nás navštěvuje kráva, domorodec (rád s námi komunikuje), ovce a drzá koza (žere nám chleba rovnou ze stolu). Balíme a v devět jedeme do města na nákup. Včera nám vodka moc chutnala (Medoff- s medem) a tak musíme koupit další... . Klouzek si kupuje misku na polévku (včera si koupil lžíci a naběračku- už bude skoro kompletně vybaven a stále se směje cenám...). Jedeme do Siněvirského národního parku. Při vjezdu do NP platíme 2 hřivny za osobu, po dojezdu k cestě k jezeru musíme zaplatit ještě 1 hřivnu za osobu a 5 hřiven za auto. U jezera je..., vlasně nic moc zajímavého. Ale jezero vypadá pěkně a romanticky, časem to bude určitě turisticky zajímavé místo. Zkoušíme projet silnicí podél potoka dál, ale cesta opravdu končí (závorou). Vracíme se zpět a v kolibě dáváme oběd- polévku s houbama, šašlik a pivo. K opečeným bramborám je kozí sýr a všem dost smrdí...(přesto ho Pepíno snědl a v příštích dnech mlsá endiaron). Pivo je pitelné. Popojíždíme kousek zpět a vaříme kávu a dáváme oddych. Jsou zde ofiko místa na kempování a stanování- z bezpečnostních důvodů je radši nevyužíváme, páč jsou hned u silnice. Ve tři opouštíme park a bereme kurz na Koločavu. V dědině Hergovec, jedeme pěknou cestou do hor, až Klouzek nevydrží a nacpe se přes vrstevnice vzhůru. Končí v totální šlamastice, mezi převrácením a smrtí. Dáváme naviják a po půl hodince je vše ve „vyjetých kolejích“... Po této cestě jedeme dále vzhůru a hledáme místo na přenocování. Ruda nachází krásnou planinu, kde bivakujeme. Příchozí pasák koní (má krásného měsíčního Kavkazského pasteveckého psíka- jako malá ovečka), je velmi vstřícný a dává nám spoustu užitečných informací, od nás dostává dva kozlíky a je šťastný jako malé dítě. Prý má být do konce týdne pěkné počasí. Koupeme se v mini potůčku (bylo nutné ho nejdříve trošku poupravit) a večeříme gulášek s houbama a lečem. Bohužel tam spadl i hořčák a tak to bylo poněkud specifické. Děláme oheň a popíjíme. Po setmění začíná foukat vítr (až skoro buran). Je fakt hnusně prudký a studený vítr. U ohně vydržíme do devíti a jdeme spát.
22.9.- pátek
Probouzíme se do dalšího slunečného dne. Na dnešek je toho naplánováno opravdu hodně a tak uvidíme jak se zadaří. Už ranní sjezd z hor byl dost náročný (rozbahněná cesta projetá Zil-em). Jedeme směr Koločava, která plynule navazuje na vesničku Hergovec. Nejdřív si to namíříme k přehradě, které je kousek pod Koločavou (prý se budeme koupat…). To by bylo nádherné, nebýt všudypřítomného bordelu a PET lahví- fakt odporný hnus a smrad. Cestou zpátky nevěříme vlastním očím, jak náklaďák vysypává odpadky přímo do řeky (ne ke břehu, ale přímo do proudu! A ten teče do přehrady…). Pak si trochu zablbneme na lanovém mostě a na druhé straně řeky ochutnáme železitý minerální pramen, u kterého sedí domorodec a vypráví jak byl v Olomouci na vojně. A protože jsme v Koločavě, jedeme do bývalé četnické stanice, ze které je pěkná hospůdka. Dáváme boršč a pivo. Misch s Rudou dávají dvakrát sto gramů vodky a ve finále toho mají až dost (Misch občas usíná v autě). Díky majiteli se dovídáme kudy kam a že Renda tu byl se Samuraj-isty před dvěma dny. Kupujeme turistickou mapu oblasti a s přáním šťastné cesty vyrážíme na hřebeny Karpat. Na druhý pokus dáváme správnou cestu (poprvé Pepino zapomněl odbočit a pak jezdil půl hodiny potokem úplně zbytečně...), přesně podle rady hospodského. Výjezd na hřebeny je celkem v pohodě, ale za mokra to musí být peklo. Jedeme celou trasu a skoro stále svítí slunce. Moc velká paráda. Jako jezdit kolem Sněžky... . V půlce chceme dát kemp, ale je zima a fučí (v takovém bukovém lesíku). Jedeme dál a při sjezdu z hřebenů nacházíme fajné místo na bivak. Klouzkovi s Rudou není po chuti a tak jedeme stále dolů. Tam je ale jen vesnice... . Jezdíme chvilku zmateně po silnicích, až nakonec kempujeme na ohrazené louce u pily. Pepino s Mischí dávají stan a Klouzek s Rudou upravují spaní v Puch-ovi. Začíná foukat vítr a je opět chladno. Nemáme oheň a ani světlo, páč se snažíme být nenalezeni... .
23.9.- sobota
Žádná útočná akce se ze strany domorodců nekonala, jen v 7 hodin ráno nás přepadly dvě krávy s ovcí a zvonečky. Pasák se nás asi bál a zůstal schovaný před bránou. Dnešní cíl je přejezd hor směr Jasinja. Ve vesnici Lopuchov několikrát bloudíme a musí nám poradit dřevorubci. Cestou dál u rozcestí se ptáme domorodce a on tvrdí, že na Jasinju neprojedeme- je tam prý zával. Ale na druhou stranu prý cesta pokračuje do vesnice Bistricja a že tam nedávno nějací kluci jeli. Cesta pokračuje lesem a je pěkně hnusně kamenitá. Po šesti kilometrech končí vrčícím buldozerem a jeho řidič se směje, že tudy cesta teprve povede, teda „až jí dodělá“. Na mapě nám ukazují kudy vede ta správná cesta. Otáčíme a jedeme 6 km zpátky (trvá to hodinu). V „osadě“ (bývalá zastávka železnice se šesti domy včetně chlévů) se domorodců opět ptáme. Už to vypadá nadějně, ale protože je hodně hodin kempujeme na zahradě velkého opuštěného baráku. Je to červený krásný dům a tak ho nazýváme „Hotel u Rudy“.
24.9.- neděle
Vstáváme v půl osmé a za svitu slunce klidně odpočíváme. V deset vyrážíme na přejezd přes hory. Vypadá, jako že tu někdy něco jelo, ale už dost dávno. Po pár stech metrech přichází první šlamastika („jen“ louže). Misch jde na průzkum a říká, že „pak už je tam rovina“. Rocky zapadá a dál nejede Puch se tedy musí vracet a tahat jí na laně (jako dítě kačera). Pak se začínáme navijákovat a Puch popotahuje Rocky-nu. Něco tak brutálního jsme si nikdo nedokázal vůbec představit. Za každou zatáčkou je ještě větší brutál. Hrdost nám nedovoluje návrat. Naviják se nezastaví a začíná být nedostatek kurt a shackel-ů. V půl šesté konečně vidíme sjízdnou cestu. Na jejím začátku nalézáme pěkné místo na kemp. Kus dál se podařilo opilým lesákům hodit UAZ-bus do lesa a pak ho tahají ZIL-em na cestu. Dnes jsme urazili asi dva kilometry, ale naběháno máme tak dvacet. Vaříme brambory, vepřovku s houbama (roste jich tady požehnaně) a konečně odpočíváme. U ohně už ani nemluvíme, každý toho má dost… .
p.s.: tuto cestu doporučuji všem, kteří touží po pořádném off road-u.
25.9.- pondělí
Dneska má Pepíno narozeniny a tak když jako poslední vylézá ze stanu, tak Misch s Rudou pějí „hepybrzdy“. Dneska máme naplánovaný přejezd blíž k hranicím a zítra razíme domu. Jedeme lesní cestou směr Bistricja. Skoro dole pod kopcem leží v zatáčce na boku v potoce ten UAZ-bus co včera sjel do lesa (asi lesákům tma nebo vodka nedovolila dokončit odtažení). Z Bistricji jedeme lesní cestou dál na Jasinju, ale asi po třech kilometrech nám posádka lesáckého ZIL-a oznamuje, že cesta je neprůjezdná (možná ji dáme příště…). Otáčíme a dál jedeme po „asfaltkách“ na jih, k rumunským hranicím. Za Rachovem nás kontrolují u závory pohraničníci (prý normální kontrola mezi regiony). Jeden machruje a chce nás poslat zpátky umýt auta, že „prý to není ekologické“ (chudák ani neví, co to slovo znamená…). Pak už jen hledáme místo na přespání, do Užgorodu to máme zítra ještě 200km. Padá tma a jdeme slavit ty narozeniny. Je pěkně a topíme bukovým dřevem.
26.9.- úterý
Pomalu se prokousáváme kilometry šílených Ukrajinských silnic. Pepíno si nechává v myčce umýt auto aby na hranicích nebyl problém. Klouzek prohlašuje, že za 20 hřiven má dvě láhve vodky a radši si auto umyje doma. Po půl hodině pokračujeme až do Užgorodu kde dokupujeme naftu a utrácíme poslední hřivny za vodky. Na hranicích je problém s léky proti kašli (kodein) a tak Pepíno musí sepisovat hejno protokolů (dvě hodiny!!!). Klouzek s Rudou v pohodě, jen po nich chtěli vidět zbraně, ale nic nenašli. Slovenský celník našel asi 10 lahví vodky a nechtěl je pustit, dokud to prý nevypijou. Celkem tedy jen tři hodiny a můžeme pokračovat v celonoční jízdě domů.
27.9.- středa
V 0.10 hodin přejíždíme hranice do česka a v 7.15 jsme doma a vykládáme zavazadla…
autor Klouzek a Pepíno, psáno na Ukrajině do PDA, upraveno doma.
FOTKY ZDE:
