Offroad Děčín | Ukrajina 2010

Ukrajina 2010

Letošní expedice Offroad klubu Děčín byla naplánovaná na 10.- 20.6.2010.
Po zkušenostech z minulých expedic se Pepíno donutil a cestu opravdu naplánoval! Nakonec bylo vidět, že odpovědné plánování má smysl a předchází spoustě zbytečných problémů a zdržování…
Přihlášeny byli čtyři klubové posádky a jeden spřátelený vůz. Pět dní před odjezdem odstoupila dvě vozidla z rodinných důvodů a Stavros to odpískal tři dny před odjezdem. Jeho spolujezdec to ale nevzdal a svou minipostavu vecpal ke Klouzkovi i se svými osumdesáti pivy.
Posádky- Pepíno, Hospodský (Mitsubishi Pajero)
Klouzek, Pražák, Zbyšek (Toyota LC 80)

Čvrtek 10.6.2010

Odjezd plánovaný na 13-tou hodinu se protáhl na 15.30!
Klouzkovi nefunguje toyka (nejde nastartovat, nesvítí přístrojovka). Po hodince se společnými silami daří dát Toyku do provozuschopného stavu a můžeme nakládat. Při poslední zkoušce CB (bez spojení není velení) Klouzkovi ve vysílačce zašustilo a už pouze přijímala. Zbyšek teda rychle vyndavá svojí vysílačku z "diskotéky" a po úspěšném testu v 15.30 hodin vyrážíme. Po pěti minutách jízdy vysílačka opět nefunguje (což posádka Toyoty tají a snaží se spojení obnovit). Naštěstí má Zbyšek také CB "ručku" a tak se jim daří závadu ututlat až za Mimoň. Tam dochází k vybití baterií a tak se opět začíná opravovat spojení mezi vozidly... Pepíno zjišťuje špatné zapojení přívodního napájení a po odstranění této "banální" závady funguje vysílačka bez závad až do konce cesty. Další část cesty je plynulá a bez většího provozu nebo nepříjemností.

Pátek 11.6.2010

Na hranicích UA jsme v 5 hodin. Odbavení u slováků je otázkou pár minut. Ukrajinská strana si bez servítek řekne o úplatek a tak jsme v 5.30 na UA! Absolutně bez problemů a zdržování. Měníme peníze a tankujeme. Obchody otevíraji až v sedum hodin, tak jedeme dál na Antonovku. Zde teprve kupujeme zásoby a vyrážíme do kopců. V jedenáct dáváme jídlo a odpočinek ve stínu bukového lesa (až do dvou hodin), protože je hrozné horko. Přejíždime přes kopec Lipova Skala a nalézáme krásné cesty necesty. Dojíždíme pod Makovici a sjíždíme podle potoka směrem na Turi Remety. Někomu se podařilo rozlomit mostek přes potok a tak se kousek vracíme a bivakujeme. Je 17 hodin a tak vaříme jídlo a začínáme vegetit. Dnes naposledy fungovala na Toyotě klimatizace.

Sobota 12.6.2010

Opět to vypadá na luxusní den. Jen ti komáři by si mohli najít jinou činnost, než nás opíchávat. Ani na dnešek se nám nepodařilo nabít kameru. Asi je něco špatně. Zkusíme rozlomený mostek objet (oprava by byla časově náročná). Není to žádný problém. Domorodec si s opravami hlavu moc neláme a vyřeže si v lese objízdnou trasu (je sice delší, zato plná bahna). V Turi Remety dokupujeme zásoby a pokračujeme na poloninu Runa. Je vedro, ale v této nadmořské výšce a prudkém větru je příjemně. Těsně před vrcholem mizí Klouzkovi servoolej a tak doléváme (nikde nic evidentně neteče). Na vrcholu opět olej chybí, ale je vidět i flek. Zajíždíme k budově vojenské základny kde je závětří a zjišťujeme zdroj úniku (prasklá přepadová hadice). Musíme počkat až motor vychladne a tak vaříme oběd (stejně je už poledne). Opravy se zúčastňují všichni členové výpravy. Sjíždíme dolů severní cestou a na začátku lesa se proti nám vyřítí "Discotéka" a řidič nás místo pozdravu začne hned prudit a vyhrožovat problémy. Za ním se vyvalí ještě Toyota a Defender s polskými spz. Dole pod kopcem je krásné odpočívadlo i shořícím ohněm. Evidentně zde někdo bivakuje a zřejmě se vrátí na noc. Přijíždějí tři motorkáři na endurech a dávají s námi řeč. Dostávají "po plechovkáči", páč jsou celý zchvácení. Dovídáme se, že protivný chlapík s "Diskotékou" je Denis a zde praktikuje organizované ježdění (tzn. že mu jezdíme v revíru). Jedeme tedy dál (hned na louce Pepíno poprvé zapadává do bahna) a po pár km hustých sjezdů bivakujeme na louce s jezírkem. Šíleně zde kvákají žáby (snad je to na noc přejde). Je teplo a lehký vítr nedovoluje komárům žádné velké útoky.

Neděle 13.6.2010

Opět nás tahá slunce ze spacáků. Po snídani a rozpravě vyrážíme k vesnici Ljuta. Pod naším kempem opravuje Denis svoji "Diskotéku" a za ním stojí další tři auta (poláci). Pomoc prý nepotřebují a tak jedeme dál. Cestou při diskuzi o dalším směru u nás zastavuje chlapík s "Defikem" a zve nás k sobě na pivo. Ve vesnici Biška má pěkný penzion. Je to Pavel a docela zajímavý staršina vesnice a národního parku. Vysvětlil nám, že Denis je gauner a snaží se dostat vše pod svou kontrolu a dostávat tak od všech návštěvníků "vjezdné". Dostáváme spoustu užitečných informací a kontaktů. Necháváme otci Georgemu hračky pro děti a nějaké oblečení po našich dětech (prý za nás uspořádá bohoslužbu). Mají tady také luxusní lyžařské středisko se třemi lanovkami. Pokračujeme do Stavne a před Volosjanka jedeme na jih na Volovec. Před Nižne Vorota tankujeme a jedeme na jih do Avranka. Na konci vesnice je malá pila a hlídač nás upozorňuje, že bez "motorovky" to neprojedeme (...no, měl pravdu...). Jedeme potokem až na konec prořezané cesty. Dál už nikdo cestu neprořezal a množství popadaných stromů nedává smysl odklízet. Vracíme se kus níže a stavíme bivak na soutoku dvou říček. K večeři jsou zbytky uzenin.

Pondělí 14.6.2010

Zkoušíme projet jiné dvě cesty, ale polomy zatarasily všechny průjezdy. Musíme zpět a na začátku Avranka jedeme přes kopec na Verchne Vorota. Celkem pěkná cesta je zdevastovaná vodní erozí. Misty máme trošku problémy. Na kopci přichází pěkný slejvák. Ve Volovec kupujeme zásoby a pokračujeme do Guklivij, kde se snažíme vyjet na Velikij Verch. Posílají nás kus zpět a před železnicí nahoru do kopce. Ve stínu lesa vaříme oběd (salsa od Hamé je hnusná a radši nebrat). Přichazející domorodec nám radí kudy vede cesta. Jedeme podle rady a cesta tam skutečně je. Divná, ale evidentně ježděná. V jedné ze zátočin leži hejno polomených stromů, takže otáčíme. Další cesta tu není a tak sjíždíme zpět do vesnice Guklivij. Domorodci nás opět směřují na cestu s polomem. Jedeme vesnicí po čerstvě vytvořené cestě, což je horší než včerejší jízda potokem. I na konci vesnice nás domorodka směřuje k polomu (prý byla včera v noci bouřka a tak to tam asi lehlo). Jedeme opět do Volovce a uprostřed města (před nádražím) najíždíme na druhou cestu směřující na kopec. Hned na začátku lesa začíná neskutečný tankodrom. Rozježděné koleje plné bahna a půlmetrové kaluže. Za nimi následuje "nevyjedutelný" výjezd. Naštěstí i lesácký pásák musel volit jinak a tak vytvořil v lese čerstvou objížďku. Klouzek se sice musí navijákovat, ale jinak je to jetelné. Přichází bouřka a tak zajíždíme do hustého lesa k bivakování. Stavíme přistřešek a je nám krásně. Hodinu máme tekoucí vodu na nádobí (chytáme dešťovku z plachty).

Úterý 15.6.2010

Vyrážíme dobýt kopec. Cesta se ale po pár stech metrech mění na totálně nesjízdnou a tak sjíždíme opět do Volovce. Dokupujeme palivo a zkusíme výjezd z vesnice Podobovec. U vodopádu (už se tam platí "vlezné") nám hlídač radí jak najet na cestu a tak vyrážímeme vzhůru. Je to neskutečný krpál, ale cesta je kamenitý úvoz a tak to celkem jde. Musíme také přeřezat jeden spadlý strom a trošku poupravit cestu. Na jedne "odpočívce" vaříme oběd a pak pokračujeme vzhůru, nekonečným stoupáním. Na konci lesa vyjíždíme na konečné nových lyžařských vleků. Cesta dál je pěkná až po patu hory, pak se mění na uzonkou až úplně mizí v borůvkách. Končíme 150 výškových metrů pod vrcholem (stejně tu začíná mrak a nebylo by nic vidět). Při sjíždění dolů se v jedné vracečce Klouzkovi rozlamuje pravý kineťák a tak musíme najít místo pro opravu. Sjíždíme až k lyžařským vlekům a začíná se opravovat. Všichni se účastní a tak máme po hodince opraveno a můžeme dělat večeři. Jsme v 1040m.n.m. a večírek "na kloub" může začít (Pražák jde spát hned v osum...).

Středa 16.6.2010

K ránu přichází mrak níž a lehce z něj popršuje. Je stále teplo a mraky si udržují svoji nízkou výšku. Sjíždíme do Pilipec a dokupujeme zásoby. Přes Nižnij a Verchnij Studenij stoupáme ke hranici Lvovského okresu. Jedeme po hřebenu (hranici) na východ a za horou Gaula 982m.n.m se stáčíme na jih a jedeme po hřebeni mezi vesnicemi. Na jedné z krásně rozkvetlých luk vaříme mňamku. Stále se nám daří jet jižním směrem po hřebeni (asi dvacet kilometrů). Jsou zde i pěkně zapeklité pasáže a šlamastiky. Nakonec sjíždíme před městem Majdan a jedeme na Goljatin. V potoce lehce odbahňujeme auta, protože už nebylo vidět ani jakou mají barvu. V Goljatin tocime do prava mezi kopcema k Chrebetu Smerek. Vedle cesty u potoka stojí dřevěný altánek a protože celý den sem tam poprchávalo, bude pro dnešní noc naším byvakem. Je stále relativně teplo a ani nefouká. Dnešní večer nepřežila Klouzkova čínská lampa Zbyškův systematický nátlak na svou chabou konstrukci.

Čtvrtek 17.6.2010

Cesta k Chrebet Smerek je neprojetelná. Voda vzala vše co mohla a vitr do toho povalil hromadu stromů. Jen na rozcestí zůstala krásná a udržovaná pastevecká chata. Vracíme se zpět a ještě prozkoumáváme jednu z cest. Je pěkná a pěkně stoupá lesem, bohužel končí ve starém kamenolomu. Jedeme do Goljatin, dokupujeme zásoby a pokračujeme do Novoselicja. Podle rady se dáváme na cestu směr Prislop. Na soutoku potoků vaříme oběd. Je lehce oblačno a pěkně teplo. Cesta na Prislop je nedodhledatelná a tak točime víc na sever k hranici Lvovského okresu. Nově vytvořená cesta vede až do Volosjanka. Nám to ale nedá a tak na horizontu točíme do prava a zkoušíme vyjet na poloninu s vrcholem Čorna Rina. Tady je frišno! Od severu táhnou mraky a fouká studený vítr. Ono taky v 1285m.n.m to ani jinak být nemůže. Je už večer a tak přejezd poloniny nepřipadá v úvahu. Sjíždime tedy do 975m.n.m a v závětří lesa bivakujeme. Trošku tady fouká a tak bereme teplé bundy a večer se rozjíždí. Hospodský ostatním ukazuje jak se loví křemenáči a tak si každý běží "chytit" také nějakého. Alespoň bude zítra smaženice. Se západem slunce ustává i vítr.

Pátek 18.6.2010

Ráno opět svítí slunce a osvětluje panoramata hor. Vyjíždíme na Čorna Rina 1285m a po polonině (název nezjištěn) pokračujeme na sever do Lvovského okresu. Po asi deseti km dojíždíme na konec 1242m, kde je konečná sedačkové lanovky z vesnice Rožanka (zrovna v provozu) a horská chata. Sjíždíme dolů do Volosjanka a dokupujeme zásoby. Pokračujeme do Chamovaja a na hřebenu dáváme oběd. Jedeme po hranici mezi okresy (trasa plynovodu). Cesta je luxusni ale v místě neskutečně prudkého a dlouhého výjezdu volíme objezd po objízdné trase kolem kopce. Pěkná a udržovaná cesta (prořezávaná, i když docela dost nízko) je doplněna množstvím méně či více hlubokých kaluží s pevným dnem. Úplně poslední dvě louže jsou však "neprojedutelné" a Pepíno utápí své Pajero v bahenní pasti. Po vytažení vylévá nateklé bahno a začíná rozprava kudy dál. Navijákujeme se na louku nad kaluže a traverzujeme po ní kolem záludných pastí. Po sto metrech se vracíme na cestu a pokračujeme dál. Po pár km dojíždíme na místo, kde je v mapě zakreslena silnice a železnice. Měl by tu být přechod mezi okresy... Kontrola všech dostupných zařízení nás utvrzuje ve správnosti naší pozice. Bohužel tu chybí úplně všechno! Vede tudy pouze dokonale zhuntovaná lesácká cesta. Sjíždíme tedy dolů směrem na Volovec. Na vhodném místě stavíme bivak a provádíme, asi poslední, koupání na ukrajině. Dnešní den byl opět slunečný a horký. U ohně děláme uzavírku zážitků letošní expedice. Nejsou negativni ohlasy! Jo a ta železnice tudy opravdu vede, akorát je v tunelu pod náma...

Sobota 19.6.2010

V noci trošku prší. Ráno leje jako z konve. Balíme a směřujeme k hranici. Dnes zkusíme hraniční přechod Ublja. Před hranicí tankujeme a utrácíme poslední hřivny. V 11.15 jsme na hranici a kdyby paní pasovačka neodešla na oběd, tak bylo odbaveni o dvacet minut rychlejší! Ve 12 hodin jsme na slovači. A v půl jedné ve městě Snina jdeme do hospody na oběd. V Rožnově p. Radh. nakupujeme dobrůtky a protože Zbyšek udržuje paniku, tak za Val. Meziříčím jedeme do polí k přenocování. Maji tu komáry jak vlaštovky!