UKRAJINA 2009
Tak, jako již tradičně, se část Děčínského Offroad Klubu vydala na deset dní pojezdit po Ukrajinských kopcích. Hlavní prostor zkoumání byl určen za Koločavou. Spousta zkratek a objížděk však časově nedovolila naplnit hlavní cíl naší cesty a tak tam asi budeme muset za rok opět vyrazit.
Posádky:
Beďar, Vavris, Harrison- (Toyota LC 80- zelená)
Stavros, Zbyšek- (Toyota LC 80- vínová)
Klouzek, Koloušek- (Puch 300 GD)
Pepíno, Hospodský- (Mitsubishi Pajero 2,5 TD)
Čtvrtek 11.6.09
Odjezd v 16.30 hod.
Ve 21 hod. tankujeme pod „Mohelničákem“.
21.45 hod. pokračujeme dál.
Pátek 12.6.09
Jedeme bez problémů a po odložení vozíku se silničními pneumatikami jsme v 8.00 hodin na „čáře“ SK- UA. Odbavení probíhá normálně, až do okamžiku, kdy Stavros projíždí slovenskou celní kontrolu bez zastavení, což se samozřejmě nelíbí slovenským celníkům a musíme ho nahánět zpátky z ukrajinské „předčáry“. Za hodinu a půl jsme venku (teda spíš uvnitř). Maníky s „kvérama“ vyměnili za holky s „chůzí modelek“ v kanadách a páč tomu nerozumějí, tak to jede dvakrát rychleji! Měníme peníze, tankujeme a nakupujeme v „hypermerkátoru“. Jedeme do Orichovicja a při přejezdu směrem na Antalovci (voják nás pouští do prostoru střeleckého „dostřeliště“) zapadá Beďar v koleji a o kus výš Pepino poprvé připojuje naviják k vytažení se z kolejí plných bahna. Na jednom kameni se povedlo Pepinovi utrhnout výfuk (vlnovec, hned za svodama). Popojíždíme na cestu a domorodci nám radí kudy dál. Pak rychle odklízejí pokácený strom. Začalo pěkně pršet a tak zastavujeme u altánku u cesty a začíná neskutečná žranice z domácích zásob. Nakonec zůstáváme do rána. Je totiž už osm hodin...
Sobota 13.6.09
Vstáváme po osmé hodině, páč domorodec má docela hlučnou pilku a musí kácet zrovna v tomto lese. Jedeme do Antalovci a Kibljari. U vesnice Gajdoš na rampě opravuje Pepino výfuk pomocí pivních plechovek. Najíždíme do pěkného kamenolomu na vrcholu kopce (mají tu kopii nakladače s názvem Cheng Gong). Přejíždíme přes kopec do Tercivci. Domorodci nás posílají cestou lesem, že prý je v pohodě... No vlastně je. Sice hustá, ale dá se. Trochu kufrujeme a je docela náročné se po rozmočené zemi vyškrábat zpět na cestu. Projíždíme Puznjakivci a po hřebenech přejíždíme na východ, směrem ke Svaljava. Na vrcholu hřebenu stavíme kemp. Celý den přerušovaně pršelo a tak stavíme přístřešek. Máme mega ohýnek a samozřejmě již neprší.
Neděle 14.6.09
Vstáváme v sedm hodin. Svítí slunce a je pěkně. Dnes budeme jezdit v okolí hřebene Sinjak a přibližovat se ku městu Svaljava. Jezdíme pěkné cesty a vyjíždíme až na vrcholy kopců tohoto hřebene. Úplně všechno se nám vyjet nedaří. Spoustu výjezdů se musíme navijákovat a někde se musíme popotahovat navzájem. Stavrosovi se „daří“ asi úplně nejvíc a naviják testuje na lesním svahu přes půl hodiny! Dojíždíme až na Obljavsky kamen, což je luxusní skála s nádherným výhledem. Je to turistický cíl mnoha lidí, což je znát ze spousty povalujících se odpadků. Dokonce jsou tu i turisti! Sjíždíme hlubokými kolejemi (Hospodský se v nich snažil převrátit Pajero) směrem na jih k vesnici Dubino, kde kupujeme dobroty a točené pivo v místním krámku. Před Svaljavou jedeme do leva k lesu a mezi megahejnem komárů kempujeme. Beďar se snaží nastartovat pilu (že si jako nařežeme dřevo na oheň), ale všechen benzín z nádrže je v klikové skříni (asi udělal soudruh Andreas někde chybu). Dáváme sprchu a grilujeme klobásy. Komáři odcházejí se sluncem spát a nastává neskutečná pohoda po náročném dni.
Pondělí 15.6.09
V osm hodin nás budí místní pravidelná železniční doprava (celou noc nás udržoval ve střehu hluk od trati, který připomínal kolonu přijíždějících tanků). Dnes musíme dotankovat a dokoupit zásoby (hlavně sirupy, které jsou i letos v kurzu). Ve Svaljavě jsme jako doma a i s odstupem času budíme obdiv domorodců. Nově zbudovaný „hypermerkátor“ je dokonale zásoben a dělá konkurenci místnímu bazaru. Ceny jsou podobné našim! Na bazaru jsou lepší ceny a čeština více než oblíbená. Celkově je oblíbenost čechů ve zdejší destinaci neskutečně vřelá a upřímná! V poledne vyrážíme na Poloninu Boržava a zkusíme dobýt vrchol Stoj. Cesta k polonině je sice suchá, ale páč zde ještě nikdo letos moc neprojížděl, tak jsou koleje hluboké a zanesené kamením a kládami. S občasnými obtížemi se drápeme vzhůru. V polovině kopce prošlapuje Klouzek brzdy (nevydržela hlavní trubka zadního okruhu) a tak celý okruh zaslepujeme plastovou zátkou za omezovačem. Doléváme brzdovku a pokračujeme vzhůru. Po necelém kilometru Puch vaří. To znamená že odešel třetí termostat v tomto motoru a tak ho vykopáváme ven (ztrácí možnost dalšího členství v expedici). V 17 hodin jsme na vrcholu Stoj 1680 m.n.m. Fofrujeme dolů, protože čas pokročil. U kasáren jedeme doprava a původní cesta se po pár kilometrech ztrácí v kopřivách. Vracíme se na rozcestí a jedeme rovně. Jsou tu čerstvé otisky motorek a i nějaká MT-čka. Hned u hranice lesa vjíždíme na palouk mezi stromy v budujeme bivak. Jsme v 1250 m.n.m a je pěkný teplý večer. Ještě v půl desáté jsme kompletní sestava a oheň příjemně hřeje...
Úterý 16.6.09
Celou noc bylo příjemné teplo a bezvětří. K snídani jsou vajíčka na špeku s klobásou od řezníka „Jablonce“. V deset hodin začínáme klouzat úvozem do Berezniky. Před vesnicí ještě musíme Beďarovi odmontovat utržený p.p. tlumič pérování. Dokupujeme zásoby a provádíme družbu s domorodci před místním obchodem. Ve vesnici Kerecki si jeden z domorodců opravuje plot a když už má tu svářečku, tak ho žádáme o přivaření šroubu na tlumič. Kus dál je pneuservis a malá opravna, tak jdeme tlumič naroubovat zpět (ve vedlejší cihelně vyřezáváme ze staré pneumatiky gumy pod podložky). Při zastavování se daří Stavrosovi prošlápnout brzdy (opět prorezlá zadní trubka) tak zadní okruh zaslepujeme u hl. válce. Platíme u domorodců oblíbeným platidlem- 1,5 litrovým Zlaťákem. Tlumič drží celých deset kilometrů a pak se opět odtrhává. V Lisičovo na konci odbočujeme vlevo a hledáme cestu přes pohoří. Marně. Je po šestnácté hodině a lesáci jsou již doma. Zbylo pouze doutnající ohniště. Kempujeme u potoka na vypasené louce. Přichází megabouřka a po půl hodině pršení se potok mění ve žlutou řeku. Následuje krásný teplý večer a tak hrajeme karty.
Středa 17.6.09
V devět hodin projíždějí lesáci do práce (nikdo je nezastavil a tak musí Beďar za nimi pro info). Cesta tam prý vede a tak ji teda zkusíme. Spodní část je brutální masakr rozježděného bahna od pásáku. Navíjíme a popotahujeme se. Zbytek cesty je celkem v pohodě a vyjíždíme až na poloninu. Přichází mrak s deštěm. Sklouzáváme do vesnice Tjuska a jedeme do Mizgirja. V prvním servisu necháváme znovu zavařit tlumič (tady je vidět praxe svářeče), ale budeme ho montovat až na zpáteční cestu (pro jistotu). Tankujeme a hned vedle pumpy okupujeme hospodu. Dáváme pivo, boršč a šašlik (který kuchařka peče na ohni před hospodou). Perfektní obsluha a výborné jídlo za skvělou cenu! U druhé pumpy nás zastavuje policista s prastarým ohnilým žigulíkem a největším problémem jsou naše zablácená auta. Pokutu 80 hřiven za auto máme zaplatit v bance a potom nám vrátí doklady a předá protokoly. Jenže banka už je zavřená a tak budeme muset počkat do zítřka a doklady vyzvednout na policejní stanici. Nakonec mu stačí 70 hřiven za auto do kapsy a můžeme pokračovat v jízdě. Ještě nás upozorňuje, že po horách jezdit můžeme, ale pokud sjedeme na silnici tak musí být auta umytá. Je to docela paradox vidět umyté pojízdné vraky které brázdí zdejší silnice a naše zašpiněné kárky nesplňující technickou způsobilost. Mezi městy Siněvir a Něrgovec před mostem odbočujeme do leva a v údolí u potoka stavíme tábor. K večeři je obležené prkénko. Je jasno vlhko a zima.
Čtvrtek 18.6.09
Budí nás slunce a cvrčci. Snad nám počasí vydrží až na poloninu Krásná.
Jedeme na Koločavu. V četnické stanici kupujeme mapy a turistické suvenýry. V protějších domcích jsou připraveni na turisty formou ubytovaní a domácí kuchyně (30 hřiven za osobu a noc). Stoupáme vzhůru a s mírnými obtížemi (Klouzkovi trošku teče nádrž a nevíme odkud) dosahujeme vysílače v prvním výškovém táboře. Následuje vystoupání ke věži starého vysílače. Dáváme oběd a zdravíme se s Libereckými turisty. Pokračujeme dál a Beďar občas popotahuje Klouzka kterému vynechává čerpadlo a v prudkých stoupáních má nedostatečnou dodávku nafty. Přejíždíme celou poloninu Krásná a vjíždíme do Usť Čorná. Odbočujeme na Lopuchiv a v řečišti potoka Jablonica, pod kopcem Jablonec stavíme bivak. Je krásný večer a k večeři máme plný hrnec guláše.
Pátek 19.6.09
V půl desáté vyrážíme na cestu hrůzy (prašná kamenitá cesta plná děr). Klouzkovi odpadává tlumič řízení. Po dvaceti kilometrech brodíme řeku Mokrjanka a stoupáme vzhůru. V mapě je zakreslená silnice která ve skutečnosti neexistuje (prostě jí někdo asi zapomněl vybudovat a tak se jezdi potokem). V půlce musíme pustit Kraz se dřevem a Zil se dřevaři. Zrovna totiž doplňujeme vylámané šrouby z Beďarova levého zadního kolečka. V 15 hodin projíždíme Koločavou a rovnou valíme k Užgorodu. Před Mižhirja myjeme auta od bahna a na rampě opravujeme odpadané kusy aut. Cestou se Beďarovi vyvaluje duše z pneumatiky a tak nahazujeme rezervu. Ve 21 hodin kempujeme za Nivnickým zámkem v lese. V noci je pěkná průtrž mračen.
Sobota 20.6.09
V deset hodin před Užhorodem tankujeme nádrže do plna. Ve městě potom nakupujeme dárky a utrácíme poslední chechtáky. V poledne jsme na hranicích a v 15 hodin jsme všichni na Slovensku. Teď už nás čeká jen 800 km a jsme doma…
Kurz a ceny během pobytu:
1 euro= 10,50 hřiven
Nafta= 5,20 hřiven
Camel-ky= 6,50 hřiven
Pivo= 3,50 hřiven
Chleba= 2,50 hřiven
Vodka 0,5l= 10 hřiven
...zpracoval pepino...
UKRAJINA 2009
