Podařilo se nám odstartovat o hodinu a půl déle, tzn. v 17:30, páč Beďar měl hodinu spoždění (beznadějně se snažil s Vavrisem nastartovat expediční pilu) a pak se ještě musel vrátit domů pro měnič. Celá cesta probíhá absolutne bez problémů. Je to sice divné, ale nemusíme po ceste nic opravovat!
11.9.08- Čtvrtek
V 6:45 jsme na čáře a během chvilky jsme odbaveni od Slováků. Bohužel Ukrajinci mají na odbavování jiný názor. Nakonec nás nechávají vypsat celní prohlášení a vyložit auta. Po čtyřech hodinách můžeme pokračovat... Nakupujeme zásoby a vyrážíme do divočiny. Na konci vesnice Orichovicja nás zastavuje voják a dál že nemůžeme, že tam jsou střelby. Jedeme za Něvický hrad a tam se situace opakuje. Jedeme tedy na druhou stranu a ve 14 hodin zastavujeme na palouku uprostřed lesa na oběd. Trošku se nám to protáhlo a po pár ovocných sirupech stavíme tábor pro přenocování. Ve dvacet hodin přichází bouřka a tak to balíme a jdeme spát.
12.9.08- Pátek
Ráno už neprší, ale svítí slunce. Fouká vítr a je zima. Jedeme do Perečina na nákup nezbytností pro pobyt v divoké přírodě (došel sirup). V Turi Remeti odbočujeme skrz polorozpadlý statek na Antalovci. Opravujeme anténu CB u Daihatsu (koroze je prevít). Pod kopcem Lipova Skala vaříme oběd. Offroad-íme kopec křížem krážem. Na úpatí Makovice vytváříme kemp a pro dnešek máme splněno. Padlo jen šest lahví sirupu.
13.9.08- Sobota
V sedm nás budí projíždějící Zil a Beďar hlásí nástup na rozpravu. V devět se Zil vrací naplněn dřevem a tak vstáváme. Snídaně je jako vždy bohatá a dlouhá. Skoro by se vyplatilo začít vařit oběd. Před jedenáctou vyrážíme dobýt posvátnou Makovici. Ve třináct hodin se nám daří stanout na vrcholu u mohyly. Dolů sjíždíme druhou "cestou" a dole na rozcestí se dáváme doprava. Cesta je prudká a kamenitá. Móc krásný sjezd. Vjíždíme do Rakovo a přejíždíme do Turja Pasika a odtud přes kopec na Trestjanica. Před vesnicí ve výseku lesa stavíme kemp. Je ukrutná zima a fouká silný vítr.
14.9.08- Neděle
Ráno již tolik nefouká a slunce otepluje vzduch. Přestalo se nám i kouřit od pusy. Okolo projíždí Matiz (vede tu pěkně rozježděná polní cesta) a všichni koukáme jak puci. Přejíždíme po lesních cestách kolem kopce, a kus cesty musíme absolvovat korytem úzkého a kamenitého potoka, až před vesnici Poroškovo. Odtud jedeme po silnici až do Ploske a odbočujeme na Ploskij Potik. Za skládkou dřeva vyjíždíme na louku a vaříme oběd, páč je po třinácté hodině a máme opět hlad. Je to krásné místo na louce nad potokem s výhledem na zalesněné kopce. Svítí slunce a je bezvětří. Po obědě pokračujeme s úmyslem přejet kopec Dunayka, ale polomy nás nutí k jiné alternativě. Musíme se stočit víc na východ, až vlastně nakonec jedeme na sever místo na jih. Cesta je šíleně poničená od lesácké techniky. Koleje v cestě jsou metr hluboké a někde i plné vody. Kousek před koncem lesa stavíme bivak, páč Klouzek někde brutálně ohnul spojovací tyč řízení a auto mu přestalo zatáčet. Dnes se Pepíno musel dvakrát navijákovat, jednou to nejelo do kopce a jednou to zapadlo v rozbité cestě. Beďar se musel tahat z kopce, protože zapadl do kolejí a ležel na břiše. V noci u ohně řešíme záležitosti ohledně dalšího fungování klubu. Ke hlasování se nedostáváme a zápis se nedělá.
15.9.08- Pondělí
Ve dvě hodiny rozpouštíme schůzi a jdeme spát. Vstáváme do deštivého dne. Nemáme kladivo..., ale máme tři sekyrky! Klouzek vyndavá (sekyrkou) spojovačku a společnými silami jí navijákem rovnáme mezi dvěma stromy. Jedeme do Svaljavy pro zásoby a palivo. Stále prší a tak jdeme do hospody. Dáváme si místní specialitky a pivo. Pak jdeme zevlovat po centru mesta. Kolem čtvrté odjíždíme směrem na Sasivka a za vesnicí brodíme párkrát potok, aby se nám odmylo pár kilo bláta z podvozků. Najíždíme na cestu k polonine Boržava. Domorodec potvrzuje, že jedeme správně, ale má pochybnosti o možnosti vydrápat se na vrchol. Pod začátkem stoupání stavíme kemp a obhlížíme cestu. Je zde turistický přístřešek a tak alespoň můžeme sedět v suchu. Zítřejší cesta je prudká, kluzká a ještě s hlubokými kolejemi (opravdu to nevypadá moc optimisticky). Uvidíme zítra. K večeři jsou špagety a masová směs. Celý dnešek hustě pršelo!
16.9.08- Úterý
Déšť neustal ani v noci. Klouzek zachovává paniku a uvažuje o odjezdu. Z kopce na který se chceme škrábat se valí potoky vody. Dlouze snídáme. Mezi tím se déšť zmírňuje a už (jen) mrholí. To bude nakonec celodenní stav! První část výjezdu dáváme všichni bez větších obtíží a tak hladina optimismu stoupá. Stoupá i cesta a některé úseky jsou hustohusté až masakrální. Každou chvilku má některá z posádek nějakou šlamastiku. V poledne vjíždíme na začátek poloniny Boržava a po dvou hodinách vyjíždíme na její nejvyšší vrchol Stoj- 1680 m.n.m. Bohužel stále mrholí a viditelnost je tak 200 m. Prohlížíme polorozpadlou radarovou základnu a o kus dál i celá kasárna (v kotelně jsou ještě dva kotle a komín stále stojí). Sjíždíme směrem na Berezniki. V jednom místě kloužeme nekontrolovatelně úvozem po blátě. O kus dál se suneme metrovými kolejemi svozovou cestou a odíráme auta o stěny. Sjíždíme na "skorosilnici" a točíme doleva, zpět k pohoří Boržava. Po pár km kempujeme u jezu řeky Boržava. Beďar si dnes vyžádal koupání! (asi se už nemohl ani cítit). Přestalo i mrholení. K večeři je houbový guláš, páč Zrůda našel křemeňáky. Je chladno a občas mrholí. Spát jdeme poměrně brzo, teda hned jak se nám daří vysvětlit Beďaroj zákony převodových poměrů.
17.9.08- Středa
Ráno je zima a občas mrholí. Už nás to ani nepřekvapuje. Jedeme na sever podél potoka Boržava. Jeden pokus o výjezd na pohoří nám rozmlouvají domorodí lesáci (a těm se vyplatí věřit), druhý (na konci "asfaltky") začíná nezvykle upravenou cestou s patníky a značkami. Krásně upravená nová cesta končí z ničehoš nic v lese... Proč tam jsou patníky a značky nikdo z nás netušil (ta cesta nikam nevede!). Mrholení přechází v déšť a to ještě není ani poledne. Sjíždíme do Berezniky a dokupujeme zásoby. Dovídáme se že cesta se buduje a povede do obce Bukovec (kdy a zda vůbec bude dokončena nikdo netuší). Třeba se nám příští rok podaří přejet pohoří po této cestě... Opět nám domorodci rozmlouvají přejezd přes kopec a tak jedeme do Lisičovo po silnici přes Kusnicja. Na konci Lisičovo do prava až do Bagarina (bývalá zastávka úzkokolejky) a tady na druhý pokus (opet nám radí lesáci) nalézáme cestu (stále rovně až kolem posledního domu- hájenka na samotě, a před mostem prudce v pravo) která předešla naše představy. Na skutečnost, že je vše podmáčené, se nám daří stoupat až k vrcholu. Není to žádná sranda, ale pěkný off road. Stále prší! Sjíždíme k vesnici Sucha a je to spíš sáňkovaná na blátě. V půlce kopce nalézáme pěknou osmiúhelníkovou zastřešenou turistickou odpočívku i s ohništěm. Je po sedmnácté hodině a tak není co řešit. Uklízíme nepořádek po domorodcích a připravujeme dříví. Děláme topinky a gulás s houbama (Beďar našel megahřiba). Dnes Klouzkovi začalo zlobit ovládání spojky a tak "naboural pražákovi sloupek". Stále hustě prší.
18.9.08- Čtvrtek
I ráno stále prší. Snažíme se opravit Klouzkovi ovládání spojky, ale pracovní váleček je nepřístupný. Děláme poradu co a jak. Schodujeme se v názoru, že tu nemá cenu setrvávat. Ocelově zbarvené nebe nedává naději na zlepšení. Jedeme do Svaljava koupit holinky... Nakonec si kupujeme i "vosí" šátečky a Beďar výbavu autoservisu. Jdeme na oběd do restaurace Monte Cristo. Na zdejší poměry bomba a to i cenově (lahvová desítka budvaru za čtyřicet korun). Pokračujeme na Perečin, že tam jako ještě trochu pojezdíme a přespíme. Neustále prší a tak to balíme. V Užgorodě dotankováváme, kupujeme padárky a frčíme ke hranicím. Vše probíhá "hladce" a trvá nám to "jen" tři a půl hodiny. U Beďara jim nesedí počet likérů a jeden kartón cigaret na hlavu. Likéry jsou nakonec v pořádku a po rozšlápnutí a zahození cigaret na území Ukrajiny můžeme pokračovat. Jen to stálo půl hodiny navíc... Jedeme na Zemplínskou Šíravu za kamarádem Lubem. Sezóna už ale skončila a tak nalézáme Lubovo stánek opuštěný a zazimovaný... Sami si vytváříme zázemí pod přístřeškem a bufetíme z vlastních zásob (stále prší). Jediný Zrůda spí v suchu, páč si postavil stan pod přístřeškem.
19.9.08- Pátek
Celou noc pršelo. Ráno po snídani se naše partička dělí. Beďar s Vavrisem jedou za kšeftem na Brno a zbylé dvě posádky rovnou přes Olomouc domů. Cestou střídavě prší. Tatry jsou v mlze a na svazích je vidět sníh. V Děčíně jsme před dvaadvacátou hodinou.
p.s.: ...stačí říct, že se nám to prostě líbí! A nikdo o ruku nepřišel...
... zpracoval Pepino.
Další foto tady
