Offroad Děčín | UA- Expedice MEDOFF 2007

UA- Expedice MEDOFF 2007

Po zkušenostech z loňské úspěšné expedice do ukrajinských hor, jsme se rozhodli, že si podobnou akci uspořádáme i v letošním roce. Byli jsme rozhodnuti přijmout ještě jednu až dvě posádky, aby bylo veselo… Nikdo se sice moc nehrnul (po oznámení, že se jede na
ukrajinu naskakuje některým jedincům „husí kůže“), ale ještě v úterý (odjezd byl v pátek) to vypadalo na tři posádky a celkem sedm odvážlivců. Nakonec se k pátečnímu odjezdu dostavila dvě vozidla (PUCH 300 GD, Daihatsu ROCKY 2.8 TD) a čtyři dobrodruzi (KLOUZEK, OLDA, PEPINO, ZDENDA).

Zde musím dodat, že Daihatsu bylo vybaveno navijákem Xwinch 12000lb s dálkovým bezdrátovým ovládáním, který k testu dodala firma Valmont Trading s r.o. Dalším expedičním vybavením byl kompresor DJ 105 od stejné firmy.

17.8.07- pátek
Odjezd plánovaný na 9,00 hod se protáhl o ¾ hodiny protože ve výbavě neustále něco chybělo… Cesta probíhá celkem v klidu, až na detail, že v Puch-ovi nechodí CB vysílačka. Vyndáváme tedy záložní PMR a budeme muset neustále dobíjet baterie. V kopcích se u Puch-a hřeje motor a tak na parkovišti ladíme zoxidovanou kostru ventilátoru. Při každé zastávce systematicky likvidujeme zásoby řízků. Před slovenskou hranicí ještě doplňujeme naftu a dálniční známky. Skoro celé slovensko projíždíme v hustém dešti.

18.8.07- sobota
V 1,30 hod bivakujeme 1 km od ukrajinské hranice. Je po dešti a teplo. V 6,00 hod budíček a v 6,30 hod už stojíme v docela dlouhé koloně před hranicemi. Odbavení naprosto bez problémů a ukrajinská strana dokonce zrušila celní prohlášení! To nám ušetřilo minimálně půl hodiny a buzeraci s penězi. V 10 hodin už máme vyměněny drobné a můžeme nakoupit nezbytné doplňky (vodku, cigarety, víno) a naftu. Letošní kurz je 1 hrivna = 4,20 kč.
Nafta stojí 3,70 hriv, cigarety 4 hriv, vodka 15 hriv. Jedeme na SZ okouknout zříceninu hradu NĚVICKE. Odtud jedeme dál do kopců. Při obědě nás vyrušuje parta tří pražských motorkářů a tak jim vaříme kávu. Pokračujeme cestou vzhůru a místo do vesnice v údolí se dostáváme na vrchol kopce 970 m.n.m. Naštěstí potkáváme tři turisty (trošku nechápající situaci) a tak se dovídáme naší přesnou polohu! V 17,30 hod sjíždíme na zpevněnou cestu 2 km od Turi Remeti. Za potokem bivakujeme. Máme dnes najeto 32 km. Ještě opravujeme Klouzkův vařič (na benzinový čistič se mu moc hořet nechtělo) výměnou paliva.

19.8.07- neděle
K snídani je čaj a jako sladidlo višně v koňaku s čokoládou. Je teplo a svítí slunce. Neustále kolem nás procházejí domorodci lovící houby. V 10 hod vyrážíme na J přes hřbet LIPOVA SKALA. Cesta prudce stoupá, ale je zpevněná a napohodu. Sjíždíme do obce ANTALOVCI a hned u prvního stavení točíme SZ a pomalu stoupáme zpět na hřeben. Cesta vypadá dost zarostle a nepoužívaně. Po pár km točíme S a kamenitou úvozovou cestou hustě porostlou nálety buků stoupáme vzhůru. Když už to vypadá jako vrchol, tak ustupují mladé stromky a ve vysokém lese nabírá cesta maximální stoupání (malá jedna a plnej). Na vrcholu zjišťujeme, že se nám podařilo zdolat horu MAKOVICJA 980 m.n.m. Najít cestu zpět je docela složité. Má tu být cesta přímo na S, ale mapa asi není až tak úplně přesná. Po hodině hledání nacházíme průsek lesem a tak že ho jako zkusíme… Dole na palouku dáváme oběd (je 14 hodin a Olda vyndává marinovaný bůček s křenem) a Zdenda vracející se z průzkumu hlásí, že na další louce cestu ztratil ve vysoké trávě! Zpátky to bez navijáku také nepůjde a je už dost pozdní hodina. Pepino odchází s odhodláním cestu v trávě vyšťourat. Po půlhodině se zpocený vrací zpět (tlustý lidi se hodně potí) s náznakem cesty. Týmová rada vydává usnesení = jedeme dolu! Z louky to jede dobře a v lese na rozcestí se dáváme vlevo. Další část cesty je hustohustá! Půlmetru hluboké koleje, klády a velké balvany. V kolejích místy tečou proudy vody. Cesty zpět už opravdu není. Upravujeme cestu dle možností a suneme auta dolů. Dole už je cesta celkem fajnová a tak polevuje pozornost posádek. Pepino se Zdendou chytají dvakrát za sebou diferákovník ( kámen, který přesně pasuje na vyčnívající část diferáku pod nápravou) a pokaždé je to rána, až chcípne motor. Pod kopcem na posekaném palouku kempujeme. Nad kopcem se honí mraky a bouří. Je teplo a neprší. Následuje koupání, večeře, karty, vodka a Zdenda spí pod křovím…

20.8.07- pondělí
Slunce nás budí svými paprsky a tak v devět odjíždíme na LOPUCHOV. Po výjezdu z lesa vjíždíme do TURI REMETI a dokupujeme zásoby (vodku, cigára a drobnosti). Vyjíždíme na poloninu RUNA, po panelové cestě. Na vrcholu v jedné z garáží nedokončené raketové základny vaříme oběd. Svítí slunce, ale fouká studený vítr. Přejíždíme poloninu na SV a potom sjíždíme dolů prudkými sjezdy. Dole točíme na J pokračujeme po slušné lesní cestě. Za jedním z mostů je šipka s nápisem „vodospad“. Odbočujeme a po asi 1km cesta končí a následuje už jen pěšina. Opouštíme tedy své kočáry a dál pokračujeme po svých. Na konci pěšiny (asi půl km) je docela pěkný vodopád a cedulka upřesňuje- VOJEVODIN VODOPÁD. Na to, že teče jen málo vody, je hukot opravdu intenzivní. Vyjíždíme z lesa na asfaltku a opouštíme rezervaci ŠIPIT. Hned za hranicí jsou na potoce nově vybudované sádky na chov ryb a spousta nedokončených rekreačních budov (ty už asi nikdo nedokončí). Brodíme na druhou stranu potoka a kempujeme pod původními sádkami (teď už zarostlé nálety a polorozpadlé). Je teplo, hučí potok, blesky křižují oblohu a nikdo nevodkuje.

21.8.07- úterý
V jednu hodinu začíná peklo. Roztrhla se obloha a systematicky se nám vylévá do stanu. Blesky, hromy a kýble vody. Kolem šesté to vše končí a v osum můžeme vylézt do slunečného dne. Balíme, vše dokonale promočené! Brodíme  potok zpět na silnici (hladina stoupla o 20cm a dnešní voda je hnědá). Jedeme do TURJA POLJANA hledat benzinku. Máme od hranic najeto asi 120 km (převážně v terénu) a tak potřebujeme doplnit nádrže. Domorodka nám říká, že benzinka je v TURJA PASIKA, což je asi 10km zpět na Z. Tam sice benzinka byla (možná ještě vloni), ale teď už jsou tam jen prázdné nádrže. Musíme tedy buď ještě více na Z do města PEREČIN (což je zpátky na SK hranice), nebo na V do města SVALJAVA. Nechceme se vracet a tak jedem natankovat do SVALJAVA. U benzinky nás obtěžují odporně žebrající parchanti. Doplňujeme také zásoby jídla a pití. Jedeme na SV do obce SASIVKA a pak směr hora ŽLOBKI. Na louce pod lesem sušíme všechny mokré součásti výzbroje a výstroje (a že jich je pěkná hromada). Po zabalení a nakrmení pokračujeme rozbahněnou cestou vzhůru. Ta sice krásně stoupá na náš vytýčený cíl, ale auta to nějak nezvládají. Připojujeme navijáky a hledáme kurty. Navijáky fungují jak mají a tak se pomaloučku navíjíme vzhůru. Po hodině zápasu zdoláváme obě kritická místa a můžeme pokračovat v cestě na vrchol. Na hřebenu točíme na JVV stoupáme k vrcholu. Vjíždíme do bukového lesa a musíme pomocí navijáku odklízet padlé stromy. Cesta je již pár let nepoužívaná. Je zde dutý strom, do kterého se vejde dospělý člověk a tak se v něm všichni fotíme. Cca 100 metrů pod vrcholem je cesta totálně zapadaná stromy a tak se musíme obrátit. Na J by měla být cesta dolů a tak se jí snažíme najít. Nakonec se nám to daří, ale cesta to je hustohustá. Stmívá se a přichází tmavý mrak s hromy a blesky. Klouzek se musí navijákovat i dolů z kopce (zůstal viset na břiše, s kolečkama v luftě). Začíná i pršet. Pod kopcem je už pěkná cesta a tak jedeme stále dolů a na palouku u cesty kempujeme. Po hodině (ve 22 hodin) přestává pršet a tak stavíme stan. Neděláme ani oheň a jdeme brzo spát.

22.8.07- středa
Vstáváme do slunečného dne a v deset vyrážíme nahoru do kopce, s úmyslem přejet pohoří na druhou stranu. Na konci cesty jsou lesáci a po půl hodině dohadování to obracíme, protože jediná cesta je zasypaná kládama (mají na ní skládku vytěženého dřeva). Dole je vesnice TIBAVA a podle rady hned u prvního domu točíme doleva a jedeme nahoru do kopce. Po pár stech metrech zůstáváme viset v kolejích a při navijákování vytahuje Pepino strom i s kořeny. Při té příležitosti také propichuje hřebíkem z ohradníku L.Z. pneumatiku. Rychle otáčíme a jedeme dolu na rovinu, než bude kolo úplně prázdné. Tam přezouváme na rezervu a dál pokračujeme po silnici. Ve SVALJAVA jedeme do pneuservisu a necháváme dát do kola duši (máme v zásobě). Za 15 minut je hotovo a cenovka 10 hriven není špatná. Dokupujeme zásoby a pokračujeme na VOLOVEC a pak vesnici PODOBOVEC. Tam jdeme okouknout vodopád. Je už profláknutý a tak i turisticky hojně navštěvovaný. Je zde dokonalé zázemí (hospoda s ubytováním, parkoviště, chatky s lavicema, ohniště, turistické chodníčky) a to nám moc nesedí. Jedeme zpět do lyžařského centra a po cestě u sjezdovky stoupáme na poloninu BORŽAVA. Nad konečnou lanovky (jsou zde nové turistické chaty a jezírko) odbočujeme z hlavní cesty a na jedné vedlejší stavíme tábor s výhledem do údolí. Vaříme čaj z minerálky, ale je to hnus hnusnej a slanej. Je teplo, sucho, ticho a velké hvězdy.

23.8.07- čtvrtek
V půl desáté vyrážíme vzhůru na poloninu BORŽAVA. Z počátku je cesta pěkná, ale ke konci jsou již jen vyjeté koleje v borůvkách a brusinkách (také tady jsou spousty domorodců- sběračů). Vyjíždíme na jeden ze tří vrcholů (1516 m.n.m), tedy skoro. Musíme zastavit pod vrcholem a dojít pěšky asi 100 metrů, protože kus skály nám nedovoluje přejet na cestu na druhé straně kopce. Je krásně a viditelnost dokonalá. Vidíme až na hory v Rumunsku! Na oběd se stavujeme ve vesnici KOLOČAVA a navštěvujeme četnickou stanici (hospoda s ubytováním). Jedeme podle řeky TEREBLJA až k přehradě. Břeh je hustě okupován domorodci, kteří se zde „dovolenkují“ (opalují, koupou, stanujou a dělají pic-nic). Pod hrází přejíždíme koryto řeky a jedeme hnusnou cestou (hluboké koleje plné vody a bahna) po druhém břehu proti proudu. Asi po kilometru sjíždíme ze srázu ke břehu jezera a pěkném místě kempujeme. Koupeme se mezi PET-kama a pereme svršky. Olda se snaží chytit nějakou rybu, ale nemá ani záběr. V noci nám domorodci na druhém břehu dělají diskotéku až do jedné…

24.8.07- pátek
V osm nás budí hluk z protějšího břehu. Je krásně a tak přijíždějí další auta a mikrobusy s domorodci. Olda vzal prut a zmizel… V půl dvanácté se vrací s plotičkou. Dáváme jí zpět do jezera a navijákujeme Daihatsu zpět na cestu. Za vesnicí VIĽŠANI se drápeme na horu MANČUL. Je strašné vedro, prudké stoupání a tak se Puch nestíhá uchladit. V polovině cesty to otáčíme. Ještě nakládáme domorodého sběrače brusinek a svážíme ho dolů (měl strašně těžký batoh a tašku a vypadal, jako že každou chvíli umře). Dostal plechovkáče a děkoval za záchranu života… Jedeme na J DRAGOVO, UGLJA a pak na S KIČERELI. Tady se nachází KARPATSKIJ národní park. Sám náčelník parku nám vysvětluje, že dovnitř se chodí jen pěšky a do jeskyní musíme mít speciální povolení z velitelství. Jsme docela naštvaní, už jen ta cesta sem byl očistec (prašná štěrková silnice plná děr). Otáčíme a protože je po páté hodině, tak zajíždíme na cestu do lesa a kempujeme.

25.8.07- sobota
V noci bylo opět teplo, ale velká rosa. Vstáváme brzo a vracíme se do UGLJA. Odtud na V do DUBOVE a pak na S směr KRASNA  a USŤ ČORNA. Tady tankujeme a rozhodujeme se, jestli jet přes poloninu KRASNA, nebo po „cestě“ přes KOMSOMOĽSK. Protože se nám čas krátí bereme variantu číslo dvě a jedeme po kamenité prašné cestě až za KOMSOMOĽSK, kde za bránou odbočujeme na V a stoupáme potokem vzhůru. Cesta potokem je celkem v pohodě, až na velké kameny a klády, které neustále otloukají nápravy a podvozky našich kočárů. Pod vrcholem opouštíme koryto potoka a po strmé, ale suché cestě vyjíždíme nahoru. Když už to vypadá na zdárné zdolání cesty, tak se na vrcholku vynořuje megakaluž plná bahna. Daihatsu statečně proráží bahenní past, ale na konci už musí pomoci naviják. Puch projíždí celkem bez problémů, až na totální utopení relátek a motorů ventilátorů chlazení. Po půl hodině se Klouzkovi daří rozchodit alespoň jeden ventilátor připojený „natvrdo“. Cesta dolů je v pohodě, až na neustálé kličkování mezi vyjetými hlubokými kolejemi. Ve vesnici KOLOČAVA je poslední rozhodnutí- jedeme domů! (Olda musí v pondělí do práce). Nabíráme směr SK hranice- VOLOVEC, PIDPOLOZZJA, POLJANA, TURI REMETI. Po cestě hlásí Klouzek podivné zvuky z L.P. kola. Zvuky mizí v okamžiku, když se v serpentinách kolo úplně zablokuje. Je jasné, že kineťák je po smrti a poloosa musí ven. Na parkovišti podkládáme nápravu náhrobním kamenem (někdo tu vyhodil kusy náhrobku) a za tmy se nám daří poloosu vylákat ven. Pokračujeme PEREČIN a pak UŽGOROD. Tankujeme a utrácíme poslední hrivny. Hranicí projíždíme až nechutně hladce a po půl hodině jsme na Slovensku. Je 23:30 hod a my vyrážíme k domovu.

26.8.07- neděle
V jednu hodinu po půlnoci, asi 60 km od hranice bivakujeme v lese. Je teplo a sucho.V noci nás obšlapoval mozkodlabák, ale neměl šanci (housenky se ubránily). Ráno v osm balíme a hurá domů. ROŽNOV POD RADHOŠTĚM- oběd. Ve 21:30 hod DĚČÍN. Celkem ujeto 2119km.